Lepší vododržnosti půdy lze ještě dosáhnout

V posledních letech se začíná více mluvit o kvalitě půdy. Nejen ale z pohledu schopnosti poskytovat výnos, ale také o vlastnostech, které umožní udržet vodu, poskytovat ji v dostatečném množství rostlinám v obdobích sucha a zadržet ji během silných dešťů. Může za to zcela jistě na naše poměry nezvykle rozmarné počasí, ale také změny, kterými kvalita půdy prošla v posledních desetiletích. Na to, zda má smysl zlepšovat vododržnost půdy a jak toho dosáhnout, nám odpověděl Ing. Jan Vopravil, Ph.D., z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i.

Počasí se mění, odráží se to i v zemědělské výrobě. Co se s tím dá dělat?

V poslední době si začínáme zvykat na extrémy počasí, střídají se nám extrémní sucha, a naopak mnohdy katastrofální povodně. Mnoho lidí si pokládá otázku, jak to změnit a zda jde tomu čelit. Druhá strana lidí hledá nepřítele, kdo za to může – úředníci, nekontrolovaná výstavba betonových hal na zemědělské půdě, drancování lesů – a řada označí za viníka zemědělce. Bohužel, či bohudík,  krajina, potažmo půda, funguje jako komplex a na jejím stavu se buď pozitivně, či negativně podílí celá řada faktorů. I proto je nutné v krajině řešit vždy veškeré aspekty dohromady, a ne jen ty dílčí, jak se to často děje. A následně nedělat jen rychlá technická řešení, když je česká krajina nemocná. Ono je jednoduché říci, jsou povodně, tak postavíme přehradu, ta vodu zadrží, nebo říct je sucho, tak postavíme akumulační nádrž, až pak třeba budeme řešit, že nemáme pro ni vodu. Přitom je třeba hlavní příčina problému v půdě, a hlavně té zemědělské, neboť, pro mnohé překvapivě, dokáže zemědělská půda v sobě zadržet nejvíce vody, je to až 3500 m3/ha, což je obrovské číslo.

Kolik vody dokáže zadržet veškerá půda v ČR?

Pokud vypočteme potenciální celkovou retenci našich zemědělských půd, tak jsme u čísla 8,4 miliardy m3 vody. Jen pro představu, teď první nová plánovaná přehrada má mít objem vody v řádu asi 15 mil. m3 vody. Bohužel tím, že máme krajinu a hlavně půdu nemocnou,  momentální potenciál zemědělských půd zadržovat vodu je výrazně nižší o více než 3,3 miliardy m3 vody, teď jsme na úrovni 5,04 miliardy m3 vody. Také pokud se bavíme o půdě a vodě,  nesmíme zapomenout na další úžasné vlastnosti půdy, jednak infiltraci a filtraci. Infiltrace vody do půdy, neboli vsak, je proces, kdy se do půdy dostává voda, její část je pak v půdě zadržená – půda se chová jako houba, vodu nasaje a pak postupně uvolňuje– a zbývající voda se dále dostává níže a přes horninové prostředí např. dotuje podzemní kolektory vod. A druhým zmíněným aspektem je, že jak voda proudí skrze půdu, působí v podstatě jako přírodní filtr. Půda nám díky svým vlastnostem a biologickému oživení znečištěnou vodu i čistí.

Proč je retenční kapacita zhoršena?

Zemědělec v České republice je pod tlakem produkovat co nejlevnější potraviny, to znamená s co nejnižšími náklady. Navštěvuje ho celá řada kontrol, na druhou stranu většina dostává dotační prostředky. Dalším faktorem je stav české krajiny a zemědělské půdy jako takový. V první řadě je třeba upozornit, že v České republice zemědělci v rozsahu přes 80 % hospodaří na pronajaté půdě. Tento stav pak i mnohdy negativně ovlivňuje dlouhodobé investice do půdy a obnovu krajinných prvků. Dalším aspektem je, že v převážně pahorkaté krajině ČR – vody zde tečou do tří moří– máme jedny z největších půdních bloků v Evropě. To je zásluhou 50. let, kdy jsme za zvýšením ekonomické produkce zlikvidovali přirozené krajinné prvky jako meze, remízky, větrolamy, staré aleje, mokřady a drobné vodní nádrže. Dále jsme odvodnili veškerou vodou ovlivněnou zemědělskou půdu, té máme přes 25 % plochy, přitom zamokřených či částečně zamokřených půd jsme měli jen necelých 20 %. To vše pak umožnilo nasazení obrovských zemědělských strojů.

Ekonomické aspekty vedly k tomu, že od 90. let poklesly obrovským způsobem stavy hospodářských zvířat. Znamená to, že dovážíme maso, a proto nemáme přirozená statková hnojiva určená do půdy. Pro udržení produkce se musí nasazovat minerální hnojiva, postřiky a podobně. Souvisí to i s oddělením přirozené komplexnosti farem – dnes je většina soustředěna jen na rostlinnou produkci.

Jaké jsou důsledky?

Výsledkem výše uvedeného je, že máme přes 50 % zemědělské půdy ohroženo vodní erozí, z toho je již přes 500 tis. ha vážně poškozeno, přes 14 % ohroženo větrnou erozí, 45 % půd je utuženo, v půdách chybí organická hmota, půdy se okyselují a je narušena i její biologická složka, tedy půdní život. Následkem je, že když přijde přívalový déšť, který bude podle předpokladů Českého hydrometeorologického ústavu stále častější,  utužená půda vodu nezadrží, ta po povrchu odtéká a způsobuje vodní erozi, která působí další škody na majetku a vodních nádržích. V důsledku úniku ornice klesá mocnost půdního profilu, půda už v sobě nezadrží moc vody, rychle vysychá a stává se výsušnou, což vede ke koloběhu, ze kterého se špatně uniká.

Je nutno konstatovat, že celá řada zemědělců se snaží hospodařit dobře a postupně se k nim přidávají další.

Lze udělat nějaké zásahy, aby se půdě navrátila retenční schopnost a jak dlouho může obnova trvat?

Často se v médiích hovoří o tom, že náprava současného stavu bude probíhat desítky let. V mnoha směrech to je pravda, protože obnovení narušené funkce krajiny je běh na dlouhou trať. Je potřeba sladit přístupy řady oborů, ať se jedná o zemědělství, ochranu přírody, život na venkově, dopravní infrastrukturu a řadu dalších. V ČR máme účinný nástroj, který to umí – pozemkové úpravy. Tento proces je potřeba co nejvíce podpořit. Pokud však chceme české krajině pomoci rychle a efektivně, dokáže to právě zemědělské hospodaření. Pokud došlo ke změně péče o půdu, tak reagovala na takový krok velmi rychle a okamžitě se zlepšily i její funkce, mnohdy díky bleskové reakci půdních mikroorganismů, s přímou vazbou na retenci vody v půdě. Proto se prvně věnujme půdě a pak až přehradám! Vezmeme-li to v číslech, tak pokud přepočteme konkrétní výsledky vlivu hospodaření na půdě na plochu ČR, tak po prvním roce po zlepšení hospodaření lze očekávat zvýšení retence půd ze současného stavu 5,04 miliardy m3 vody na 6,5 miliardy m3 vody, což je obrovský skok. Pak už hodnota stoupá pomaleji, do tří let na 6,8 miliardy m3 vody a do deseti let na 7,1 miliardy m3 vody. To už souvisí  mnohem více s dalšími faktory. Je překvapivé, že hlavní podíl na zlepšení mělo v podstatě dodržování základních zásad, které jsme se učili na zemědělských školách. Tedy dodávat organickou hmotu, střídat plodiny, používat správnou agrotechniku a podobně.

Můžete shrnout, jaký je stav půdy v zahraničí, především ve starších zemích Evropské unie?

Ve starších zemích EU se mnohé věci, co řešíme u nás dnes, staly již po 2. světové válce. Například nadměrné používání minerálních hnojiv, pesticidů mělo dopady na jakost vod a podobně. Dodnes se některé tyto státy potýkají s kontaminací půd. Proto mají jak z hlediska státních orgánů, tak i samotných hospodářů celou řadu opatření, které dlouhodobě platí. Také se krajina i její využívání dlouhodobě plánuje a tyto koncepce platí a politicky se nemění. Pak i samotný zemědělec ví, co se po něm bude chtít za čas, a je s tím srozuměn. Na druhou stranu oproti starším zemím EU jsou u nás historické rozdíly, které následně ovlivnily samotné hospodaření na půdě. Především v drtivé většině u nás na půdě nehospodaří vlastníci, chybí dlouhodobá koncepce využití krajiny, ale to už bylo zmíněno.

Zdroj: Úroda.cz